Aikidō & kenjutsu 🎑
přednáška / komentované ukázky
Dne 13. října 2018 bylo možné shlédnout komentované ukázky aikidō, jódō a kenjutsu pana Miroslava Kodyma, jemuž asistovala jeho manželka a jeden z jeho žáků. Ukázka se uskutečnila v prostorách Náprstkova musea asijských, afrických a amerických kultur.
V Článku je použit Hepburnův přepis japonštiny.
Pan Kodym pojal své povídání netradičně a začal jej vázáním pásu obi a oblékáním japonských širokých kalhot hakama, přičemž vyzdvihl důležitost hara – místa kde se váže uzel a které je centrem energie, původce pohybu apod. S ním pak souvisejí nohy, které jsou u adeptů řady japonských bojových umění skryty pod hakamou a jejich pohyb tak nemůže nic napovědět protivníkovi. Pevný postoj je základem stability a dobrý pohyb.
Při představování kenjutsu a aikidō je nasnadě odlišit dva japonské termíny. Jutsu odkazuje na skutečný boj a (bojovou) techniku, zatímco dō 道 označuje celoživotní cestu a úsilí zlepšovat se a objevuje se v celé škále disciplín jako jsou bojová umění, ale také kaligrafie, čajový obřad a další. Hlavním cílem aikidó není fyzické zneškodnění protivníka v reálném životě. I proto je důležité k dō přistupovat s určitou úctou a věnovat pozornost etiketě a s ní související vnitřní (nebo chcete-li duchovní) očistě. Pak už je třeba jen cvičit a to neustále a dlouho. Praxe aikidō v podstatě nikdy neustává. Cesta – dō totiž nikdy nekončí. Komunikace, společenství, tradice (např. jako úcta k učitelům), jednota těla a ducha, bytí tady a teď. To jsou zásadní pojmy pro bojové disciplíny spadající pod dō.
Základem mnoha samurajských bojových disciplín byl vždy meč a proto i v aikidō nalézáme prvky pohybů používaných při šermu. Jelikož v aikidō nemá smysl používat sílu proti síle, výrazným znakem je přizpůsobení se, být ve správný čas na správném místě. Přesto to není pasivní defenziva, ale aktivní obrana. Přestože technik je údajně okolo čtyř a půl tisíce, skládají se v praxi z několika základních principů.
Trénink bojových umění vyžaduje snahu jak po fyzické, tak i psychické stránce. Tím spíše pro Evropany, které mohou překvapit např. metody učení tradičních disciplín v Japonsku, neboť učitel žákovi ukazuje dvojí tvář, čímž se z něj snaží tvrdým a přísným výcvikem dostat to nejlepší a žáka po zásluze odmění laskavostí. Učitel provází žáka třemi fázemi: bugei -učení techniky, bujutsu – učení taktiky (vnímání prostoru, času, protivníka…) a budó – úsilí propojení s životem a dosažení nedosažitelného (vnímání vlastního těla, snaha o vyjádření vnitřního, přijetí sám sebe).
Jak pan Kodym demonstroval v ukázkách technik, praxe aikidō probíhá neustále v různých běžných pohybech a pozicích, které člověk dělá každý den. Techniky mají své místo v ozdravování těla, ze kterého se pomocí cvičení uvolňuje napětí. Samozřejmě sem patří také dechová cvičení kokyuho pro správnou práci s energií. Zde dokonce pan Kodym přímo upozornil na důležitost základního a zároveň nejvyšší ho stupně dechových technik v Aikidō.
Toto bylo stručné shrnutí nejzásadnějších témat, která pan Kodym otevřel jako doprovod svých ukázek aikidō, kenjutsu (boj s mečem / bokutō / fukuroshinaiem), jōdō (boj s tyčí jō / tanjō).
Tímto panu Kodymovi děkujeme a budeme se těšit na další setkání.
