Rozhovor s mistrem Kurokim

(6.dan aikidó, 5.dan iaidó, 5.dan džódó)

Předseda Kyjevské federace bojových umění (Yufukan Ukraine), člen Yufukan Japan a Aikikai Toyama a především mnohaletý budóka, mistr 
KUROKI Takashi, přijel do ČR, aby zde již poněkolikáté vedl seminář aikidó. Mistr se ovšem nevěnuje pouze aikidó, ale např. i džódó a iaidó, pro které na Ukrajině působí jako technický poradce ve Federaci pro kendó, iaidó a džódó.  Nad šálkem čaje jsme se zeptali na věci týkající se jeho života spjatého s bojovým uměním…

   

  • Dle stránek Kyjevské federace se budó věnujete od 19 let. Jak jste se k němu dostal?

Od nižší střední školy jsem se věnoval kendó, později, v rámci školní výuky, džúdó. Od 19 se učím aikidó.

  • Učíte již jen v Evropě nebo se vracíte do Japonska?

V Japonsku neučím, ale mimo Ukrajinu vyučuji v Rusku, Kazachstánu, Arménii a Turecku.

  • Uchovat tradice je v současném světě obtížné. Jak se to daří vám? Jste spíše konzervativní nebo se snažíte jít s dobou?

Skrze vyučování bojového umění učím tradici. Zda je tato tradice dobrá pro Evropu, nedokážu posoudit. Tím, jak se mění doba, se mění i tradice. Ale snažím se všem předávat čistou tradici bojových umění. Patří mezi to i zdánlivě obyčejné věci jako to, že člověk chodí včas, srovná si boty u vchodu a podobně. Pak jsou zásadní vertikální vztahy mezi učitelem a žákem, starším a mladším žákem. I to se snažím předat.

  • Myslíte si, že je potřeba tradiční disciplíny dostatečně propagovat i mezi širší veřejností?

Ano. Je to velice důležité.

  • Povězte nám, prosím, čím vás inspirovali vaši učitelé? Co na nich obdivujete? Co důležitého Vám předali?

To hlavní, co jsem se od všech svých učitelů naučil, je mít vztah k tradicím. Potom třeba snaha udržovat dobré vztahy. Je toho mnoho, neboť každý z mých učitelů byl unikátní ve svém způsobu myšlení, ale vztah ke tradici byl jim všem společný.

  • Učíte všechny disciplíny, kterým se věnujete?

Učím aikidó, iaidó, džódó. Naginatadó, taichi, karatedó a džúdó se věnuji jen pro vlastní rozvoj.

  • Co vás na budó baví?

Především jsem rád, že poznávám žáky bojových umění z různých zemí, jež všechny spojuje budó a zároveň mohu poznávat kultury zemí, ve kterých učím. V každé zemi se vyučuje jinak, trochu po svém. Je zajímavé pozorovat tyto lokální rozdíly.

  • Jak dlouho učíte v ČR?

Aikidó zde učím asi deset let.

  • V čem se podle Vás liší způsob tréninku v Japonsku a v Evropě?

Rozdíl není v technice, ale ve struktuře učení. V Japonsku se nejdříve učí pravidla. V Evropě se učení zaměřuje nejprve na techniku, alespoň takové mám zkušenosti.

  • V čem se podle Vás liší čeští žáci od zahraničních? Myslíte si, že mají nějaké specifické vlastnosti odrážející se v jejich budó?

Nic zvláště specifického jsem nezaznamenal.

  • Přejal jste některé evropské hodnoty, které nejsou zcela v souladu s japonskými nebo jim dokonce odporují?

Nepociťuji, že bych se stal Evropanem. Nicméně jak zde vyučuji, zaujala mě jedna skutečnost. Všude v Japonsku je hodně organizací, hodně oddílů, ze kterých si člověk může vybírat. Zde je jich méně. Navíc si lidé věnující se budó, mimo tréninky sami čtou knihy a zjišťují si informace, takže mají o budó všeobecně širší přehled. Samozřejmě se tak člověk nevyhne i těm mylným informacím.

  • Co si myslíte o lidech, kteří bojovému umění zasvětí veškerý život (myšleno všechny stránky)? Patříte mezi ně?

Bojové umění je samozřejmě jen jeden z aspektů života, nicméně jak žiji v zahraničí, občas pociťuji, že v budó se skrývá jakási spirituální podstata Japonska. Způsob myšlení Japonců a Evropanů je odlišný, takže já jako Japonec to asi vnímám trochu jinak.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *